DC Osmek I na ME ve Švýcarsku
21.7.2010
Jak jsme jeli na ME v šipkách
Jako kapitán jsem dostal za úkol napsat článek o cestě na Evropu,tak to teda zkusím.
Jelikož od mistrovství republiky a Evropy nás dělily jen dva týdny, bylo strašně málo času vyřídit dovolenou na celý pobyt, tak jsme jeli jen na čtyři dny, po dobu naší soutěže..Hráli jsme eurocapy soutěž družstev skupinu B.
Vyjížděli jsme v sobotu ráno a čekala nás dlouhá cesta do Švýcarského Leukerbadu, asi 1300km což bylo nějakých patnáct hodin.Počasí nám přálo,bylo pod mrakem a v Alpách bylo na červen ještě dost chladno.
Kolem šesté večer jsme přijeli na místo,čekala nás krásná vesnička v horách kde jsou termální lázně a sportovní střediska olympioniků.
Ubytovat se a do devíti přihlásit do soutěže, to byly dva úkoly na sobotu. Zvládáme obojí, kluci vaří a já nás jdu přihlásit. Na hale se již hraje mistrovství Švýcarska a já se jen tak ptám kapitána Cyberdinu Slávy Navrátila, jestli se hraje jak u nás do desátého vítězného bodu. Podívá se na mě a říká: ,, Kdepak tady rozhoduje třetí bod". To znamená každý jednu dvouhru a čtyřhra je rozdělena mezi všechny čtyři hráče. Na pokoji to říkám klukům, Ti zapínají playstation a že budou hrát NHL a na šipky se kašle. Proč nám tohle někdo neřekl?
Je tu neděle, jsme na losování do skupin a jdeme na to. Čeká nás Švýcarský a Belgický tým. Skupinu jsme vyhráli bez porážky a čekáme na zařazení do šestnáctkového pavouka. Dvakrát vyhráváme a je konec prvního hracího dne. Večer je totiž slavnostní zahájení Mistrovství Evropy. Od radnice se jde za vlajkami přes město zpět do haly. Spousty lidí kolem cesty, ještě víc v hale, kde nás pouští stát po státu za aplausu a hudby. Měli jsme trochu popito, tak se to dalo přežít. Šli jsme na pokoj spát.
A je tu pondělí a začínáme hrát už o půl desáté ráno ze Slovinským družstvem Zelený Gay. Nedaří se a prohráváme 3:1. Na druhé straně pavouka porážíme znovu Švýcary a čeká nás Vasas Budapešť. Prohráváme s budoucím vítězem ME skupiny B a končíme čtvrtí. Je to k vzteku, jedna výhra od poháru. No nic jdeme se připravovat na odjezd domů. Po cestě z haly se kluci ještě hodí do potoku, který má asi dva stupně.
V úterý brzo ráno vyrážíme na cestu domů. Na konec bych chtěl poděkovat všem, kteří nám na tuhle cestu přispěli, malým sponzorům a našemu týmu Paradise. Za rok se těším na všechny ve Španělsku.
Marek