OŠSStM

Ondra vyhrál poukaz do Chorvatska pro dvě osoby...

 

DOVOLENÁ V CHORVATSKU 14. – 23. 9. 2007

Již uběhl měsíc od našeho odjezdu, pro některé na vysněnou a pro jiné na odpočinkovou dovolenou. Po stresujícím týdnu, kdy jsem netušila, zda vůbec odjedu, jsme i s Honzou a dalšími účastníky, startovali naše vozy od bratřejovské hospody „Na Hřišti“. Posádky v sestavě: Hana a Milan Vyoralovi, Ondra a Eva (jeho mamka) Šafránkovi ve voze č. 1 a zbývající účastníci ve voze č. 2 byli: Radim Telda Matyáš, Honza Kadleček a já Ivana Tomalová. Čas odjezdu se po účasti na pravidelném Trophy Cup Bratřejov a výměně vozu stanovil na 22:15 hodinu. První zastávka, kterou jsme museli absolvovat, byla již v Lidečku, neboť vozidlo č. 2 nemělo šťávu, na kterou by dále bylo schopno jet. Proto jsme natankovali na první možné benzině. Další z mnoha zastávek naší cesty do Chorvatska byla již na území našich bratrů, na Slovensku. Byla to zastávka kouřová, takže velmi krátká. Ostatní zastávky se již prodlužovaly vzhledem k ujetým kilometrům a hlavně únavě řidičů. Vůz č. 1 odřídila skoro celou cestu Hanča. Klobouk dolů, neboť po náročném dni stráveném s přípravami musela být již velmi unavená. Vůz č. 2  jsem řídila na střídačku já s Honzou. Ten byl vyčerpán ze stresující jízdy z Anglie, kdy celou zpáteční cestu jel s pokaženou převodovkou a celé území naší vlasti dokonce i bez spojky. Ale co by se mohlo stát!!! Honzova slova na moje dotazy: „Proč jede před dovolenou tak daleko...? Co když se nestihne vrátit.“ Dál to již komentovat nebudu. :-) Takže po dalších zastávkách, jak kouřových, čůracích a kafových jsme v pátek dne 15. 9. 2007 ve 13:30 dorazili do vesničky Bilo v Chorvatsku.

Naše zátoka1	Ondrův poukaz	Naše zátoka2

Čekalo nás tu krásně slunečné a teplé počasí. Po seznámení s apartmánem jsme ihned odešli k moři. Někteří netrpělivci si první zkoušku vody zapamatují, neboť šlápli na ježky.... a pak samozřejmě skuhrali. Evka si chytře vzala botky do vody, ale i to jí bohužel neochránilo. Při plavání si zarazila bodliny mořských ježků do ruky. Následná operace špendlíkem nebyla pro mé oči moc příjemná, takže zážitky z této operace opravdu popsat nedokážu. Ale jisté je, že to bolelo. Další nezapomenutelný zážitek má Telda, neboť jeho první „ochutnávka“ vody málem skončila utonutím. Po uklouznutí na kameni se na okamžik octl pod vodou. Vše dopadlo dobře a po oklepání se ve vodě cítil jako „vorvaň“... Ostatní vodu zkoušeli dle vlastního uvážení. Například já jsem plavala vždy 20 temp vpravo a 20 temp vlevo, neboť nejsem zastánce dlouhých plaveb... Vždy hup do vody a pak hned hup z vody a opalovačka.... Takto jsem to praktikovala celou dovolenou. První dny jsme strávili skoro stejně. Ráno bohatá snídaně, pak k vodě, která byla od apartmánu vzdálená přesně 97 schodů dolů. Takže jsme si vždy velmi dobře promysleli, jak dlouho budeme u vody a podle toho jsme k vodě kráčeli s potřebnou výbavou. Neboť sejít 97 schodů dolů a následně je muset šlapat vzhůru byl pro některé (jestli ne pro všechny) velmi náročný výkon.. Již od prvních dnů Milan s věrným přítelem Šafrou a od pondělí i se mnou nahazovali v pravidelných intervalech udičky. Já tedy jen pytlačku, neboť jsem rybář amatér. Bohužel můj osobní učitel Šafra mi vysvětlil chytání ryb jen po fázi 3 (první fáze: nastavení hloubky, druhá fáze: nahození, třetí fáze: číhání na rybičky). Čtvrtou a pátou fázi jsme již nestihli probrat. V pondělí jsem začala s fázi 3, která mi opravdu šla nejlépe a nebojím se říct, že bych za ní mohla dostat 1 s hvězdičkou. Už jsem si i myslela, že si ze mně dělají srandu a že se na pytlačku ryby chytat nedají. Z tohoto omylu jsem se vyvedla až druhý den, kdy za velkého křiku jsem všem ukázala svůj první úlovek. Byla to velmi malá rybička, kterou jsem pak pustila zpátky do vody. Zkušenější rybáři Milan se Šafrou měli na svém kontě již více úlovků. Mezi Šafrovy úlovky patří i muréna, kterou samozřejmě po důkladném vyfocení pustil. S perfektní výbavou Milan také vylovil pár rybiček. Jejich rybářská snaha byla po zásluze odměněna 2 úhořema (každý po jednom), na kterých jsme si, mimo Milana, všichni pochutnali. Výborné... Mistři kuchyně Honza se Šafrou to uklohnili velmi chutně.

Ondra lovec	Z nejzajímavějších ulovků	Z nejzajímavějších ulovků

Kromě čvachtání, šnorchlování, opalování, spaní (hlavně Telda) a „žraní“ jsme podnikli i několik výletů do blízkých i vzdálenějších městeček v Chorvatsku. První výlet jsme uskutečnili do cca 5 km vzdáleného Primoštenu, kde jsme navštívili obchod a trh se zeleninou a ovocem, kde jsme doplnili zásoby jídla. Dalším cílem našich výletů byl Trogir, historické městečko s pevností, která je zaregistrována v UNESCU. První na co v tomto městě nezapomenu, je parkování na asi jediném parkovišti. To, že jsme auto neodřeli, ale hlavně, že jsme nikoho nepřejeli, byl výkon. No, děs a hrůza. Ale i tak se mi tento výlet moc líbil. Po dlouhém a těžkém přemlouvání jsme se dokonce s Honzou i vyfotili. Takže nějaká ta společná fota z dovolené máme. Hurá.... Po dvouhodinové poznávací procházce jsme odjížděli. Někteří si nakoupili věci na památku a někteří se vybavili věcmi s chorvatskými státními znaky. Viz. Jarynek... Ti co ještě nevědí, kdo se pod touto výřečnou přezdívkou skrývá, je to Honza. Ostatní účastníci si jistě vybaví jeho přiblblý výraz při tomto oslovení... Mezi další úchylky a hlášky naší dovolené patří: „ Jéé, oříšeeek!!!“ Hlavní aktéři této hlášky: Šafr a Telda. Další nezapomenutelné hlášky vznikly při našich hrách. Mezi které nezapomenutelně patří Kris-kros. Který jsem vzala se sebou jen tak, pro případ nudy. Ale netušila jsem, že se tato hra stane tak oblíbená. Slova typu Cúc, oký, chíš atd. byla vždy velmi hlučně okomentována. V průběhu týdne jsme však přešli i na jiné hry a to hlavně na kostky a karty. Pro Teldu, Honzu a Milana se staly kostky na jedno celé odpoledne jediným možným způsobem žití. A pro vyšperkování celé hry si dokonce vytvořili vlastní kurzovní lístek. Milan po cca 7 hodinovém hraní své spoluhráče (mezi které jsem se asi na hodinu zařadila i já) obral o všechny peníze. Ale protože Milan není ziskuchtivý, z vyhraných peněz zaplatil potřebné ingredience pro společnou večeři. Potřebné poživatiny jsme nakoupili na našem dalším výletě, který jsme uskutečnili. Jeli jsme se podívat do Šibeníku, kde vznikla další z krásných hlášek. Tu po příchodu do masny prohlásila Hanča, kdy na 7 člennou výpravu hleděl řezník a nechápal, Hanča na něho bravurní chorvatštinou vychrlila „VEPŘOVÉ, MÁŠ? Po nákupu a chvilkové prohlídce města jsme se vrátili do apartmánu. Společnou večeři ukuchtila velmi osvědčená kuchařská dvojice, Hanča s Honzou. Ale abych nezapomněla na jejich pomocníka, hlavně při škrábání brambor, Teldu. Jedna z velkých akcí při společné večerní chvíli bylo povzbuzování Šafry, kdy po sázce musel na ex vypít 1,5 litrovou láhev perlivé vody. A to musím předem říct, že v sobě měl již několik piv, které jsme si přivezli. Záznam z tohoto výkonu si můžete vyžádat u Teldy. Je to opravdu prasárna, jak to nazval Tučňák, který tento záznam již zhlédl.

Jeden ze společných výletů	Noční rybolov a zase nic...	Ivanin první mořský rybolov (číhání - fáze 3)

Po pestrých 10 dnech strávených v Chorvatsku se přiblížil den odjezdu. Dovoluji si říct za všechny, že se nám vůbec nechtělo jet domů. V neděli 23. 9. 2007 jsme s 15 minutovým předstihem ve 13:45 vyrazili na zpáteční cestu. Ta trvala přibližně stejně dlouho, jako cesta do Chorvatska. Takže po cca 13,5 hodinách strávených na cestě, opět s přestávkami, jsme se v Bratřejově na křižovatce rozloučili a rozjeli se každý svým směrem. Ranní probuzení pro měl byl šok. Vůbec jsem nechápala, že už nejsme na dovolené. Po denní aklimatizaci jsem přijela do práce, kde mě drželo nad vodou jen to, že večer se opět uvidím s lidmi, se kterými jsem strávila tak POHODOVOU a krásnou dovolenou.

Jarynek chce nenápadně proniknout do místní komunity	Ivča přemýšlí o koupení této jachty. Honza zatím odolává	Další z vyhlídkových výletů

Všem děkuji, že to se mnou vydrželi a doufám, že se zase na nějaké takové dovolené potkáme.
                                Iva