Šipkařský víkend v Biskupicích je již minulostí
28.10.2010
Šipkařský víkend v Biskupicích.
Bylo – nebylo, dávno tomu…. I takto by se dalo začít povídání o právě proběhlém šipkařském víkendu. Akce, které byly pro šipkaře připraveny, ať sobotní Masters, tak i nedělní finále Trophy Cup 2010, měly být ve „velkém stylu“. Také beze sporu byly. To, co se nám všechno přihodilo na jedné akci, nepamatuji za celou svou mnohaletou pořadatelskou kariéru. Vše začalo v pátek v ranních hodinách, když mi volal bratr, že ho srazilo na přechodu auto. /Všechno dopadlo v podstatě dobře/. Další v tu dobu ještě nic neříkající informace přišla, když se svážely automaty, tak z ničeho nic přestalo svítit auto. Pojistky dobré, žárovky také, co teď? Po chvíli se z ničeho nic rozsvítilo a mohlo se pokračovat ve svážení automatů. Páteční den jsem zakončil tím, že jsem odvezl jednoho našeho zákazníka Zbrojbaru na úrazovku po krátké výměně názorů. Na řadu pak přišla sobota. S předsevzetím, že negace přicházejí ve trojicích a že je již máme vybrány, jsme ráno dochystali drobnosti potřebné pro zahájení turnaje a začaly se brát přihlášky. Hráčů přibývalo každou minutou a vše nasvědčovalo na pěkně obsazený turnaj. Z ničeho nic začalo nějak blbnout ozvučení. Dal jsem se do opravy. Nepovedlo se. Naštěstí byl velmi ochotný náš technik /zvukař/ a sedl do auta a přijel. Odešla jedna bedna a zkratovala celou soustavu ozvučení. Provizorně zapojil vše tak, že jsme mohli pokračovat. No řekl jsem si, technika selhala, může se stát, důležité, že jedeme dál. Dokončily se přihlášky do turnajů dvojic a po rozlosování jsme začali hrát. Do turnajů dvojic se přihlásilo 20 mužských a 5 ženských párů. Účast poměrně dobrá. Krátce po rozehrání turnajů přestala fungovat tiskárna. Zkontroloval jsem nastavení a opět nic. Byl to problém, ale šel vyřešit. Do vytisknutých štítků na utkání jsme dopisovali jména hráčů a čísla terčů. Byly to údaje, které jediné na štítcích chyběly. Jinak to tisklo všechno ostatní. Po odehrání asi 15 zápasů se tiskárna sama opravila a začala tisknout. Zajásal jsem, ale nejásal jsem dlouho. Vydrželo to odhadem na cca 10 zápasů a opět nastal stejný problém. Nu což, co by již zkušení playeři s touto situací, jsme vzali opět do ruky tužky a začali s doplňováním štítků. Z ničeho nic přestal jít projektor. Napadlo mne, že teplo od kamen asi přehřálo lampu. Mrknu na kamna a ta byla již ve stavu chladném. Tak proč? Za pár minut se podařilo projektor opět rozjet. Stále jsem byl více – méně tak nějak v klidu. Bedny neblbnuly, hráči se bavily, tak proč se znepokojovat nějakými drobnostmi. Vše nějak fungovalo do cca 4 - 5 zápasů od konce turnajů dvojic. Z ničeho nic vytuhnul počítač. Teď začalo jít do tuhého. Po hodné chvíli zápasu s programem i počítačem a snahou to nějak zprovoznit, jsem se rozhodl pro tvrdý restart v domnění, že vše bude, tak jak jsme skončili. Opak byl pravdou. Po rozběhnutí počítače jsem našel pouze základní rozlosování obou turnajů. Co teď? Napadlo mne zavolat programátorovi, který program vytvořil s myšlenkou, že mi snad poradí, kde najdu ztracené soubory. Po několika neúspěšných telefonátech mi došlo, že pravdě podobně nikdo nepomůže. Na chvíli se turnaje zastavily a složitým způsobem z vyplněných štítků jsme se snažili zjistit, kdo a jak hrál a dopisováním do papírového pavouka tak zjistily, jak vlastně mají zápasy pokračovat. Věděl jsem, že z lístků dám posléze oba turnaje dohromady, i když to dá hodně práce. Postupně se přihlašovali hráči do turnajů jednotlivců. Přihlášky fungovaly bez problémů. Přihlásilo se celkem 55 mužů a 16 žen. Tiskárna taky začala znova komunikovat, že by se konečně usmálo štěstí i na nás? Blbost. Tiskárna fungovala jen do chvíle, než se začaly tisknout štítky. To už jsem začal být hodně vzteklý. Místo, abych byl rád, že přišlo hodně lidí a že se vcelku dobře baví, tak se mi do očí chvílemi tlačily slzy vzteku a bezmocnosti. Začali jsme psát na lístky i kódy zápasů, abychom, „kdyby náhodou něco,“ byly schopni sestavit celého pavouka. Opět přestal fungovat projektor. Turnaj se pomalu chýlil ke konci a když jsem vytiskl výsledovky turnajů, myslel jsem, že je pro dnešek vyhráno. Udělali jsme vyhodnocení turnajů, rozdali jsme vše, o co se hrálo a zbylo jen udělat pár foteček z předávání cen. Vše se podařilo, až na poslední fotku večera „oceněné jednotlivce muže.“ Foťák vyhlásil stávku. Nabytý byl, ale nefotil. Naštěstí tam Pavlík měl druhý, který jsme použili po několika marných pokusech. Pak jsme již mohli vyrazit k domovu. Doma, nebo spíše v kanceláři jsem se snažil ještě vše rozchodit na druhý den. Přeinstaloval jsem celou tiskárnu, vyčistil projektor, zjistil, proč foťák nefotil a šel spát.
Ráno, když pominu všechny ranní záležitosti, jsme nakládali věci potřebné pro finálové turnaje. Začali jsme s balením pohárů do krabice, když tu si všimnu, že na všech pohárech na finále je hasičský znak. Myslel jsem, že mi mrdne. Nu což, paní, která to udělala, nebyla zrovna po ruce, tak jsem zalapal po dechu a s drahou polovičkou jsme vše museli rychle předělat. Pak někoho zaměstnejte…. Oprava se podařila a mohli jsme vyrazit na cestu.
Po příjezdu jsme hned začali s přihláškami do turnajů. Po ukončení přihlášek bylo již patrné, že hromada nominovaných hráčů nepřijela. Celkem se zúčastnilo 38 hráčů z 59 nominovaných. Turnaj dohromady o ceny vyšší jak 30 000 kč a třetina hráčů nepřijede. No jejich rozhodnutí. Vše probíhalo tak nějak v klidu. Jediné, dvě věci, které opět přestaly fungovat po rozlosování, byla tiskárna a poté i projektor. Nic nepomohlo. I když, abych nekecal, projektor občas naskočil. Turnaj se pomalu bez nějakých větších problémů ubíral ke svému zdárnému konci a než jsme se nadáli, bylo tu vyhodnocení celé akce. Rozdaly se poháry, poté peníze výhercům a na konec se vylosovali dva šťastlivci, kteří si odnesli každý po 50% vybraného startovného. Ceny, které byly připraveny na binga a zůstaly nevybrány, byly použity jako tombola, nebo chcete li, jako ceny útěchy. Po rozdání všeho, co jsme měli připraveno, se mohlo začít balit. Po hodině jsme měli všechno v autě a začalo rozvážení automatů zpět po hracích místech. No a celé to skončilo tak, že jsem nakonec klepal na dveře úrazovky i já. Nešikovně jsem zakopl o rudlík a upadl. Narazil jsem si loket a natáhl zápěstí a to vše na pravé ruce. Rentgen prý dopadl dobře i přes to, že jsem s rukou nemohl hýbat. Dnes už je to z 90% dobré.
Takže víkend jak se patří. Kdyby mi to vykládal někdo z kolegů pořadatelů, tak bych si určitě myslel, že kecá, že to se nemůže na jedné akci přihodit. Ti, kdo tam byli, již vědí, že může…
Milan
 |  |  |
 |  |  |
|  |  |
 |
|  |
 |  |  |
 |  |  |
